Rose, ano, souhlas.
Také mi vadí, když se problém vyhání do extrémů ať už na jednu stranu nebo na druhou.

Nemyslím si, že v naší zemi je nutné se bát chodit po ulici sama, že by se u nás dennodenně přepadávaly ženy tlupami agresivních psychopatů.

Na druhou stranu, jistě téměř každá z nás si někdy vyslechla alespoň nějakou rádoby "vtipnou" poznámku, ne-li něco horšího.

Dovolím si mít tu drzost si myslet, že celkově se přístup k ženám zlepšuje. Jsou věci, které byly ještě před pár lety celkem normální a dneska si je už nikdo nedovolí.

Ale vždycky jsou a budou muží, kteří holt nejso žádní "mozkoví atleti" a ví, že na normální ženu nemají, tak si zvedají ego alespoň pokřikováním a vulgaritami, ale opravdu nevím, jak i tohle zcela vymýtit. Normální muži se takhle nechovají, ale holt nejsou všichni inteligentní a vychovaní.

A pro ženu samotnou je určitě lepší si takové věci nebrat, mít nadhled, hodit to za hlavu. K čemu je dobré si hýčkat a pěstovat pocity ublíženosti, ponížení a křivdy? Když už se člověk s deb*lem setká, tak je nejlepší se snažit zapomenout. Proto moc nechápu, proč se tu včera na některé tolik osočovalo, že pokud z toho nemají trauma, tak jen proto, že jsou zmasírované tím, že je to "normální". Nikdo si nemyslí, že je to normální, ale co budu mít z toho, že si to budu v sobě udržovat?

Když tu včera tak jela ta debata, tak jsem si vzpoměla, že i já jsem asi byla "sexuálně obtěžovaná", hlavně poznámek na svoje prsa jsem slyšela dost, ale co s tím? Holt blbci jsou a budou. Proč se trápit tím, co mi kdo někdy řekl? K čemu to mi to bude dobré? A to nejsem žádná ranařka, vždycky jsem byla spíš citlivka, ale snažím se přistupovat k věcem tak, aby to bylo dobré pro mě, abych já se tím netrápila.