Monty, mluvíš se mnou, jako bych přijela z ostrova po 27 lerech a maminka mi říkala Robinsone.

Já jsem na rozdíl od tebe buď dělala ekonomicko organizační servis´(naprosto podřízená pozice) v různých firmách nebo vlastní železářství s dobrým důvodem udržet pánského klienta.

Jak to, že se mi nikdy nestalo nic neproporčního? A já jsem hodně háklivá. Mně třeba vadí, když mi chlap řekne, abych přikryla hrnec poklicí, jelikož nesnáší plýtvání.

Když jsem se na soukromé škole své dcery setkala s přehnaným "džentlmenstvím" jednoho chlapečka, byla jsem to já, kdo to principiálně řešil jako naprosto nepřijatelnou věc. Víš proč, protože to není každodennost, ale mýtus, zástupný problém, ojedinělý plevel.

Naprostá většina lidí nežije v patologických interakcích, některá prostředí mají zvláštní humor a zvyklosti(autoservisy např), ale to je tichá dohoda. Naše společnost není katolické Španělsko a co nejmíň potřebuje feminismus je boj pro boj.