pampelo, proto pořád říkám, že děti učím úctě a sebeúctě...
je třeba dodržovat hranice druhých a zároveň je třeba si být jistý, že moje hranice nemá právo překračovat nikdo jiný... a pokud je naruší, mám právo se adekvátně bránit a jasně dát najevo, že je mi to nepříjemné a ten druhý prostě musí pochopit, že takhle ne...
někdy je to těžké, zvlášť pokud je člověk málo empatický, nerozezná jemné upozornění, pak se nesmím bát a klidně upozornit důrazně (neagresivně)
třeba syn moc empatií nepobral a tak konkrétně jeho učím důrazněji, že NE znamená NE (zatím především v rámci jejich sourozeneckých bojůvek, ale platné je to obecně) a dcery o to lépe chápou, že pokud řeknou NE, je to NE a ne MOŽNÁ... a že pokud chtějí říct MOŽNÁ, mají říct MOŽNÁ...
ostatně to praktikujeme i ve všech ostatních sférách našeho života... například nikdy nehrajeme hry s návštěvou (když řekne, že nic nechce, zásadně nepřemlouvám), neslibujeme ani nevyhrožujeme naplano... pravda, okolí občas mé děti mate svými nejednoznačnými postoji, ale i s tím se učíme pracovat