Přidat odpověď
Spoustě věcí přeci jde předcházet. Existuje nepochybně rizikové chování, které k nehrůznějším zážitkům tohoto druhu vede. Ne, že by nebyl vinen ten ohmatávač/ agresor/ zneužívač, ale ta oběť přeci taky má možnosti prevence.
V některých situacích ty možnosti nemá(např v tom autobuse) nebo jich třeba i jen nevyužívá (nikdo nemůže chtít po potenciální oběti, aby se ze strachu omezovala), tak je třeba, aby oběť věděla, že je nutné se bránit, a že není v pořádku si to nechat líbit ze strachu z rozruchu. Oběť beztak víc formuje ta vlastní bezradnost kvůli kterému si nechá v autobuse líbit osahávání od cizího úchyla, než to, že by ji ten úchyl přesně deset vteřin osahával než ho rázně, efektivně a klidně s rozruchem pošle do háje.
Předchozí