Na tvém místě bych mě to vůbec nepotěšilo z následujících důvodů:

a) Psala jsi, že auto koupil "na firmu". Chápu finanční a daňové důvody, ale faktem zůstává, že to auto není tvoje, ale firmy. Takže kdyby prišlo na nějakou krizi, tak ty auto mít nebudeš.

b) Jste manželé a máte děti. To auto není věc pro tvojí osobní potřebu, ale pro potřebu rodiny. Takže to neberu jako osobní dar, ale věc, ze které má užitek celá rodina. Podobně, jako kdybys ty koupila na firmu televizi, kterou pak budete mít v obýváku a budete na ní koukat všichni. A prezentovala to jako osobní dar pro něj.

c) Ty v té firmě pracuješ. Takže předpokládám, že to auto budeš používat i pro firemní účely. Čili zas to není ni osobního.

d) Auto jako plnohodnotný dar bych brala pouze od milence, ne od manželka. S manželem (nebo partnerem) předpokládám společné finance a jestliže to jde ze společných financí a je to na věc, která bude sloužit nám oběma a našim dětem a je to věc hodně nákladná, nepovažuju to za věc, která by se měla dávat darem, ale za věc, o jejímž nákupu bychom měli rozhodovat společně. JO kdyby to byl jen milenec a každej z nás by měl svůj vlastní život a své finance a on by mi koupil auto s tím, že bude fakt moje, tedy psané na mě, pak bych přehlídla značku, barvu i nevhodnost okamžiku.

e) Připadá mi, že koupil auto, jaké se líbí jemu a ne tobě.

f) Neempatie z hlediska okamžiku darování. I to bych pominula, kdyby přijal, že tu "oslavu" odsuneme na večer. Že večer, až budou děti spát, si sedneme, a pokecáme. A on se nebude vztekat, že to nebylo hned.

Jednu z výše uvedených věcí bych dokázala pominout. Ale všechny ne.