Žženo, ono je to složitější, i senior s možností péče (a já jsem jako asistentka viděla vlastně jenom seniory, co někoho měli, protože jinak by si službu nezařídili) je po většinu dne sám a ztrácí motivaci pro to, aby řešil nějaké neduhy, které začínají plíživě a táhnou se dobu.

"Potřebuju něco uklidit, vyhodit, zašít, přendat? To počká, vždyť mám čas. Mám odřenou nohu, rýmu, hůř se mi dýchá, vždyť zase bude líp"
Práh bolesti a dyskomfortu se zvyšuje, chuť do aktivity se snižuje, protože ti lidé nemají proč, děti jsou milující, ovšem jaksi teoreticky, nemají čas, nevidí do toho, berou to technicko-organizačně.

A senioři poposedávají a čekají, neví vlastně na co. Na smrt..