Slupko, moc ti to přeji, gratuluji,slzičku zamačkávám, zítra večer bychom to tu mohly oslavit


nevím s mou dcerou, je fakt, že jsem ji nechtěla přidávat, takže jsem dlouho byla !na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal", je pravda, že jsme podnikaly věci a dbala jsem na její řádnou výchovu a výživu, jak mě vyzývali jejím sirotčím důchodovým výměrem, ale taky jsem byla dost marná. Mně bylo všechno fakt kdesi, mým vágním přáním(nebo spíš potřebou) bylo spát, kouřit, jíst cokoliv v nadbytečném množství a pít tehdy bílé víno. Tím se mi otevíralo temné podvědomí a bála jsem se sebe sama. Do toho jsem měla různé záněty, bolesti, vracel se mi pásový opar, no byla to tristní doba. Přešlo to pomalu, zbyla mi drobet nadváha a je ve mně ten věčný plamínek tupé bolesti, ale už se dá říct, že jsem šťastná.

Jestli to máš jako senioři, co jsem potkala, tak se na to musíš podívat shora a nezanedbávat se, ono se to zhoršuje. Prostě i když nic nemusíš, tak zkrátka musíš Ale věřím, že to máš do času..