Jé Zasjaj Díky! Zatím je to čistý úžas nad zázrakem a pocit nekonečné něhy a štěstí a současně smutku, že manžel se nedožil (jaký on by byl děda!), a ona ho nepozná.
A jiné v tom, že tohle miminko je OPRAVDU nejkrásnější, moje děti mi přišly "normální", a skutečně necítím žádnou tíhu odpovědnosti.

Často na tebe myslím, jak ty vlastně teď žiješ. Již tu o sobě, o vás, myslím nepíšeš... nebo přehlédám?