Já jsem na tom byla před rokem podobně. Náš syn ne a ne poslechnout, a to mam vystudovanou pedagogickou a přečtených spoustu knih. Nechala jsem tomu volný průběh, intuitivně jsem zasáhla, když už to bylo nesnesitelné. I když manžel byl vždy klidnější a nevyvedlo ho to tolik z míry. Ale stalo se, že nějaký pokřik nebo výhružka, to nepomohlo, ba naopak se to obrátilo proti mně. Malý to začal napodobňovat. Takže v duchu jsem si napočítala, abych nevybuchla, pak si ka malému přiklekla a dívala se mu do očí a klidným hlasem jsem vysvětlovala. Někdy byl vzdorovitý, ale vždycky se dal ten malý človíček "oblbnout" a pochopil, co po něm chci. Taky se pořád tulíme, hladíme a pevně objímáme.Už asi dva měsíce je od malého slyšet věta asi 50x za den, maminko mám tě rád...
Žádný spratek není, je jen živější a nesedí v koutku. Když ho srovnám s některými dětmi, tak zase na druhé straně si pamatuje spoustu věcí, miluje knížky,hry a je to sportovec. Období vzdorovitosti to byl oříšek, ale vím, že si tím musí projít každý rodič....