na kafe s kamarádkou teda klidně jdu a jdu na něj i sama, to mě finančně nevytrhne. zase nekouřím, nepiju, tak aspoň to kafe mám jako svou "neřest". nechodím na kosmetiku, byť bych to docela potřebovala, ke kadeřnici rozhodně méně často, než bych potřebovala (holt mám barvící sprej na pěšinku). hodně šetříme na dovolených - buď je prostě nemáme, nebo levné, v zahraničí bydlíme po známých. jen tak si vyjet na víkend s mužem - to taky moc nejde. dost přemýšlím, než si koupím něco dražšího na sebe, nerada kupuju úplně nejlevnější hadry - třeba kabát už tak dva roky přesluhuje (vydržel pěkný dlouho, byl dost kvalitní), boty si taky nekupuju nejlevnější, protože mě v nich pak bolí klenba, takže zimní boty mi taky přesluhovaly tak sezónu. nechodíme tak často do kina, jak bychom rádi, natož do divadla, chodíváme tak dvakrát ročně já+děti (naše ideální představa by byla tak aspoň 4x), ale teď už jsme nebyli rok vůbec. o koncertech ani nemluvě. nechodíme celá rodina do restaurací, jen výjimečně nebo na dovolené. donekonečna odkládáme nákupy věcí do domácnosti typu šatní skříň apod. taky bych potřebovala přečalounit křesla po babičce, jsou v nepoužitelném stavu, ale jsou tři a jedno vyjde tak na 8000 takže to asi nebudu mít nikdy Ale já si jako nestěžuju, aby bylo jasno, je mi jasný, že je spousta lidí, co je na tom mnohem hůř.