"V dospělosti mám pořád pocit, že jsem strašně bohatá, když si můžu jít třeba koupit před výplatou nový společenský šaty, protože nastala nějaká událost, na kterou je potřebuju."

Tak to mám podobně. Takže vlastně v dospělosti mám permanentní pocit, že rozhazuju.

"Ale šetření, ve smyslu, že nekoupím každou kravinu, na kterou mám zrovna peníze(...) to provozuju pořád."

Tak to mám taky tak, ale nepovažuju to za šetření ani újmu - třeba když si mám koupit kafe venku, tak zvažuju, jestli na něj mám opravdu tak moc velkou chuť (pokud usoudím, že opravdu ano, tak si ho dám), nebo jestli je to jen takový okamžitý nápad a vlastně se bez toho bez problémů obejdu (a pak si ho nekoupím a nevnímám to jako šetření nebo újmu).