Selhali nejen rodiče, ale celý systém.
Jinak nejsem nijak obdivuhodná. Já se jen kdysi rozhodla, že jednou budu žít jinak. A měla jsem ohromné štěstí. V 18 odjela z ČR a potkala skvělé lidi, kteří mi pomohli nasměrovat život líp. Byla jsem au pair a ta rodina je moje dodnes. A mnohokrát jsem měla štěstí. Ono se to vykompenzovalo.

Jenže ve skutečnosti jsem pořád v neklidu. V reálu svůj příběh nikomu nevyprávím. A pro okolí jsem nudná. Neumím se smát blbostem, kafe ani víno si se mnou nikdo nedá. Rozhodně nejsem vyhledávaný člověk. Ale taky nemám moc času. Ale sama nejsem.