Myslím, že je to žádoucí.

Já nejsem žádný ignorant, měla jsem načteno hodně z válečné literatury (Frýda, Lustiga...), samozřejmě zkouknuté filmy a tak, ale přesto, až když jsem byla v Osvětimi, tak to dolehlo s patřičnou silou. Je to fakt děsná síla, tam být, a chápu, že se do toho někomu nechce.

Ale není totéž jen o tom číst nebo sledovat dokumenty a stát tam.

V Terezíně jsme byli jako děti se školou, to si nepamatuju, po pravdě.