Milado,
souhlasím s tebou a měla jsem to se školními akcemi dětí stejně - myslím si, že jsou velkým přínosem k výuce a děti na některé dodnes vzpomínají. Syn například vzpomíná na školu v přírodě v Chorvatsku, kde každá skupina měla svůj projekt, který na konci prezentovali, už si to moc nepamatuju, ale vzpomínám si, jak o tom týdny mluvil, že nic lepšího nezažil. Dcera zase jezdila na výpravy do Sudet s učitelem, jehož předkové odtamtud pocházeli, taky nezapomentutelné zážitky. Je toho určitě mnohem víc, jen se mi tyhle “nej” zážitky vybavily jako první. Mně vždycky připadalo úžasné, že děti tohle se školou zažívají, záviděla jsem jim to a zpětně školám děkuji, resp. děkuji pedagoggům, že tyhle výlety zorganizovali a s dětmi absolvovali.
Federičin přístup mi připomíná debatu s jednou kamarádkou, která by byla ve škole zrušila všechny výchovy. Na argument, že např. dobře vedená výtvarná výchova rozvíjí estetické cítění atd., odpověděla, že pochybuje, protože “svoje děti si rozvíjí sama”. Nic proti, ale já byla vždycky ráda, když mi s tím pomohl někdo, kdo toho ví nebo umí víc než já.