Půlko,

asi jsem se blbě vyjádřila.

Já si nemyslím, že by byla vina toho dítěte, že to tomu rodiči neřeklo a ten byl tudíž z obliga, v tom s Tebou souhlasím, že to dítě na to nemá "prostředky" a možnosti.

Ale představuju si situaci, kdy tam funguje špatně komunikace - to dítě to říct (legitimně) nemůže a neumí, ale ani ten rodič to nedokáže rozklíčovat (třeba sám opakuje vzorec, ve kterém vyrostl, a vůbec si neuvědomuje, že by to vůči tomu dítěti mohlo být špatně, a třeba kdyby to věděl, tak by s tím byl ochoten pracovat).

Je mi jasné, že ta odpovědnost leží na tom rodiči a nikoli na tom dítěti, jen přemýšlím nad tím, jestli je to vždycky v rovině "dělám svému dítěti něco, co ho ničí, vím o tom a dělám to schválně/je mi to jedno).