ad 1 - situace přišla podstatně dříve, nicméně ustáli jsme, oba jsme si uvědomili, že jsme náš vztah vedli špatným směrem, trvalo to, než jsme se s tím oba srovnali, dneska musím přiznat, že nás to spíš posílilo (náš vztah) - o rozvodu jsem zauvažovala jen v prvním okamžiku, naštěstí dřív myslím než mluvím, natož jednám (nikdy, opravdu NIKDY jsem to na muže víckrát nevytáhla, ani v největších hádkách)
ad 2 - zamrzelo by mě to, záleželo by na okolnostech, asi bych hůř nesla, kdyby se jednalo o nějak vypjatou dobu, kdy jsem sama řešila závažnější věci a potřebovala oporu, než kdyby šlo o banální období, kdy se nic moc neděje... nicméně myslím, že i to bychom ustáli...
na obou situacích vidím jako nejhorší, že dovolí, aby se to provalilo, to považuju za největší podraz - přehodit svou vinu na toho druhého a nechat ho, aby řešil moje pochybení...