Kudlo, tak jednak mám dospělé děti a s těmi mám zkušenost z druhé strany, kdy jsem se jim za leccos už omluvila, mohou mi kdykoliv cokoliv říct v tomto směru. A tam, kde si nemyslím, že jsem udělala něco špatně, tak jsem řekla něco ve smyslu, co píšeš.
Ovšem můj otec není schopen ani toho - a mně by to v zásadě stačilo.
Můj otec je velmi agresivní, psychického týrání jsem si s ním opravdu "užila". Nebyl den, aby na nás nekřičel. A tím myslím klidně hodinu až několik hodin v kuse. Nebil nás, "jenom" občas mámu, přesto jsem mnohokrát měla strach o život. Navíc je to alkoholik a podle mne má poruchu osobnosti. Trvalo mi dlouho, než jsem byla schopná mu některé věci odpustit. Jsem moc vděčná, že mi cca před rokem dal Pán Bůh sílu se o něho začít starat, teď se hodně zhoršuje zdravotně, tak se mi to fakt hodí.