Kat, před dvěma lety jsem si to neuměla vůbec představit a upřímně mě to děsilo.
Ale pak je to cca roka a půl jsem najednou na něj koukala a "osvítilo mě" - jako by mi Pán Bůh nějak ukázal, že to je stařec a do starců se prostě nekope, a že potřebuje milosrdenství. To mi hodně pomohlo, spadla ze mně velká deka. A to jsem netušila, že to budu potřebovat tak brzo, v tu chvíli to vůbec nevypadalo na ten velkej zdravotní sešup co nastal relativně nedávno. Nepřipadá mi to jako nějaká velká zásluha, prostě roky vědomého odpouštění a snahy o to, abych si v sobě nestřádala hořkost (což je teda pro mé dobro) nejspíš tak nějak přinesly ovoce.
Takže já se o něho teď starám s tím, že prostě prokazuju milosrdenství - a to není za zásluhy nebo závislé na tom, jestli si dotyčný nasype popel na hlavu.