Libiku,

v tomhle máš svatou pravdu.

Jak s tou interpretací traumatu, tak s tím, že si každej pamatuje jiný věci (a zjistí, že to, co si myslel, že by děti mohlo traumatizovat, si ty děti vůbec nepamatujou, a naopak se cítěj traumatizovaný tím, co si už nepamatuje ten rodič).

Samozřejmě stejně jako Ty vyjímám traumata z nesporných věcí, jako je třeba to znásilnění nebo teror, o kterým píše Ráchel.