Kudlo, "Ale omluvit se můžu jen když sama dospěju k závěru a cítím, že je za co, ne jen proto, že se to ode mě čeká."
ale tady nikdo netvrdí opak. jen si myslím, že rodiče mají být opravdu velmi otevření tomu uznat chybu. a i když dojdou k tomu, že se omluvit za něco nemohou, tak stále mohou uznat emoce a vnímání svého dítěte a nevymezovat se vůči tomu. ono taky to, co nám teď připadá jako něco, co není na omluvu, můžeme za pár let zase vnímat jinak. navíc je lákavé se zakopat ve svým příkopu - protože uznat, že jsme v něčem selhali jako rodiče, je velmi bolestivé, přece jen to řada z nás vnímá jako nejdůležitější úkol, co máme.