...jednou jsem četla, není to tak dávno, výrok jednoho psychologa - že lidská rasa spěje k zániku, že do zvířat (v tom kontextu bylo zmíněno psů jako domácích mazlíků) investujeme víc, jak do dětí - své rasy... víc se o ně staráme a rozmazlujeme je...

dost mi to utkvělo v paměti.. a v podstatě je to svým způsobem pravda...

.. ad dotaz zakladatelky - bhžl/nebo bohudík?? jsem z venkova a mám navíc zemědělku, takže já bych zvážila utrpení psa a následné vyhlídky na další dlouhý život - a přikláním se spíše k tomu nechat uspat... vrtění ocasem v evetn. bolestech/nemoci při pohledu na pána nepovažuji za znak elánu do života ale za to, že pes je schopen projevit kladné emoce při pohledu na někoho, koho má rád...

takže tak...

… mmch před rokem jsem se velmi podivovala nad chováním mé příbuzné, která měla u sebe do posledního dechu pejska svých rodičů, který nemohl dýchat, neudržel moč - určitě měl i bolesti (když nemůžu dýchat, dusím se přece) a uspat ho nenechala (ač s ním na veterině byla víckrát), protože ho prostě nechá v klidu umřít u nich doma.... to mi prostě hlava nebere.... jako fakt ne....