Přidat odpověď
Ráchel,
já si myslím, že tady nejsme ve při.
Nemohu se omluvit za něco takového jako "chtěla jsem ti ublížit", když vím, že nechtěla, ale mohu uznat, že "když jsem udělala to a to, cítil ses tak a tak, rozumím tomu a je mi líto, že ses tak cítil, ačkoli já jsem neměla v úmyslu ti ublížit".
A s tím selháním... nevím, asi bych s tím slovem byla dost opatrná, pokud se nejedná opravdu o nějaké zneužívání nebo týrání/tolerování toho.
Vzhledem k tomu, že jsme lidé omylní a ne všecko se nám povede, a zvlášť tohle je, jak jsi zmínila, citlivá záležitost, tak bych ty rodiče pokud možno nenutila k tomu, aby se bičovali a sypali si popel na hlavu za to, že SELHALI, když se jednalo o nějaké rozhodnutí, které zpětně pohlíženo třeba nebylo nejlepší, ale oni se rozhodovali v nějaké situaci, ve které ho za nejlepší považovali.
(to říkám z pozice rodiče, který se snaží dělat co může, ale nikdy si není jistý, jestli je to opravdu dobře, ne z pozice tyrana, teda aspoň doufám)
Předchozí