"Aedleid, ale to není o povinnosti, to je prostě o normálním slušném dotazu. Mezi sousedy se takových věcí řeší spousta.

Sousede, mohl byste neprat pozdě večer? Ruší mě to.
Sousede, mohl byste míń dupat? U nás je to hrozně slyšet.
Sousede, ať vaše děti míň řvou. Máme rádi klid.
Sousede, mohly byste klepat popel jinde než nad naším balkonem? Vadí nám špína.
Sousede, uklízejte po svém psovi. Neradi šlapeme do jeho houen.
Sousede, mohl byste parkovat ve své garáži? My nemáme kde parkovat, pomohlo by nám to.

Prostě normálka, nic nehorázného, jak tvrdí Kudla."

Susu,

to je jazykové nedorozumění. Všechny výše uvedené věty, kde máš slovo "mohl byste", mají navenek, gramaticky, formu otázky. Čili druhá strana má teoreticky možnost odpovědět "ano" nebo "ne".

Ale ve skutečnosti nejde o otázku, ale o žádost. Tedy ty je o něco žádáš a očekáváš odpověď ano. A když o něco žádám, tak se neptám. Sděluji svůj požadavek a očekávám jeho splnění. To, že je ta žádost předložena formou otázky, je jakési změkčení, aby to nevyznělo tak nepříjemně. Věta "Mohl byste neprat večer? Ruší mě to." vypadá jako otázka, ale ve skutečnosti tím myslíš "Neperte večer, ruší mě to."

Takže "Mohl byste parkovat ve své garáži." ve skutečnosti není dotaz, nýbrž požadavek a neočekáváš odpověď ale jeho splnění.

Dotaz by byl "Mohla bych parkovat ve vaší garáži?"