Kudlo, ja ZCELA respektuji rozhodnuti, toto neni neco, cim bych se na denni bazi zaobirala nebo nekoho hodnotila, nejak sve myslenky formulovat me donutilo az dnesni tema. A mozna jsem neformulovala uplne stastne.

Tu moralni povinnost, kterou pocituji, popisuji ze sveho pohledu blizke pozustale spise jako SVOJI povinnost. Respektuji, ze to nekteri lide mohou mit jinak, ale jaksi mi to nezabrani na to pohlizet moji optikou, protoze jinou nemam.

Prosla jsem si za posledni obdobi vice ztratami blizkych i vzdalenejsich, tak uz se citim trosku zkusena v tom, jak prozivam (a okoli) ztraty, rozlouceni ap. Zaroven mi to koresponduje s tim, co o tematu pisou lide, kteri se s umirajicimi a umiranim setkavaji casto, treba profesne. V moderni spolecnosti se umirani bojime, vytesnujeme ho a neni to dobre.