Naprosto. Je mi soufl, jsem unavena jak nikdy a nesmim to na sobe zatim nechat znat, minimalne v praci jeste nechci odtajnit. Detem jsme tehotenstvi oznamili pred par dny a reaguji zatim skvele, moc se tesi, kazdy den okukuji, zda mi roste bricho, syn statecne drzi tajemstvi a resi chromozomy X a Y a dopocitava, kolik bude jemu, az mimino bude prvnak jako on a co spolu vsechno budou delat. A dcerka slepici prdelka uz stihla vsechno vyzvonit ucitelkam ve skolce.
Posledni dva dny je mi lepe, ze jsem dnes uz i stihla vykecavat na rodine a nesla jsem spat se slepicemi. Jen me obcas dozenou hormony a brecim, ze uz tu neni tata, aby se tesil na nove vnouce. Vsechno zatim plus minus podle ocekavani.