No, Irmi, gratuluji ti k dceři,která už nyní ve svých 19 letech narozdíl od tebe moc dobře ví,či si dovede dát dohromady,že velké problémy se neřeší jejích vyhníváním nebo odsouváním,jak si jí s tím chtěla "pomoct".

Tvoej dcera se nyní nehroutí ze smrti svého otce,to už je opravdu vzdálenější doba poněkud a navíc, opravdu víc,mnohem víc většinu lidí či alespon žen zasáhne úmrtí jejich matek,ale ty jsi ji chuděru úplně vysávala a ted ještě musí čelit tvým radám na odsunutí apod.A z toho se ona ted velmi pravděpodobně hroutí a potřebuje se sebrat.
Myslím,že by jí dost mohlo pomoci,když bude od tebe slyšet, že to dá,jak je schopná apod.,nikoli udělej to až v září a podobné "rady".

A byla bych vůči ní co nejvíce pozitivní,alespon bych se o to max.snažila,aby se alespon domnívala,že ty si se se situací už jakžtakž srovnala a ona aby si tak nedělala o tebe starosti.Svě smutky,slzy,atd. bych se tedy za těchto okolností před ní snaažila skrývat zcela úplně,at tu maturu opravdu dá,což ji ze srdce přeju,jak ji/vás obě,vůbec neznám.