Já mám pěkný sobotní zážitek z naší Matičky zlaté stověžaté. Na příkopech, v davu krásných cizokrajných turistů, si bouřlivě vyměňovali názory naši dva závislí spoluobčané. Teda hlavně ona byla hodně bouřlivá. A u nich ležel obrovitý kříženec - pes a trpělivě čekal, jak to dopadne. Bez vodítka, bez náhubku, samozřejmě. Tvářil se moudře a shovívavě. Rozhodilo ho jedině, když se spoluobčané rozešli každý na jinou stranu. Nevěděl, kterému z nich má poskytovat svou společnost a ochranu. Naštěstí se zase sčuchli, takže s nimi popošel a opět trpělivě sledoval další fáze konfliktu. Ten pes měl milionkrát víc rozumu než ti Hommo sapiensové. Jak to dopadlo nevím, neb jsem musela za svým cílem. Ale získal si mě tedy, ten Velký Moudrý Pes.