Potřebuji povzbudit. Dcera je předškolačka, má povinnou docházku, ale dosud bylo tolerováno, že jsem ji omlouvala podle potřeby, byla víc doma než ve školce. Změnili jsme školku (stěhování) a tam už omlouvání netolerují, prostě docházka je povinná a tečka. S dcerou jsem se domluvila, že je to povinnost, domluvily jsme se na odměnách, když bude chodit dopoledne každý den, seznámila se s novým prostředím, vše vypadalo dobře. První den ani nechtěla domů, když jsem pro ní přišla, pak další dny už zase říkala, že se tam nudí a při mém příchodu říká, jak tam dnes byla dlouho. Nicméně jsem měla dojem, že je tam spokojená, vždy když jsem přišla, tak radostně pobíhala mezi dětmi nebo spokojeně seděla v chumlu - nezdál se mi tam žádný stres.
Ale odmítá tam jíst, včera měla strašný hlad - není velký jedlík, ale donutila mě jít hned do obchodu snědla obrovský koláč na posezení a chtěla ještě. Dnes ráno se mne nechtěla ve třídě pustit, chtěla jsem si popovídat s učitelkou a prošvihla jsem správnou chvíli na odchod, byly slzičky....učitelka se mne ptala, s čím si doma hraje, že jim říká, že se nudí a nabízené činnosti ji nezaujmou. Je pravda, že když jsem se tam rozhlédla, tak tam mají hračky spíš pro menší děti a ona si samozřejmě dávno hraje s legem pro starší děti, vyrábí sliz, má ráda kinetický písek a doma máme hraček možná víc, než mají ve školce. Puzzle mají jen pro malé děti, velmi jednoduché. Ona tedy nepotřebuje příliš intelektuální zábavy, nejraději skáče a běhá, což ve třídě samozřejmě nejde. Ale přijde mi, že potřebuje program pro větší děti, což je asi jen určitou dobu pro ní.
Taky jí prý dnes bolí bříško a kvůli tomu nemůže jíst - vykládám si to jako stažený žaludek z trémy.
Doma je samostatná, nemusím si jí všimnout, hraje a zabaví se sama úplně v pohodě dlouhé hodiny.
Chodí do školky nepravidelně od 3 let, po zkušenosti s pokousáním od nějakého malého chlapečka se vztah ke školce postupně hodně horšil až ji začala úplně odmítat. Já jsem zase odmítla nosit v náručí vzpouzející se dítě násilím do školky (zažila jsem doma scénu, kdy jsem ji fakt ven nedostala). Takže byla doma, máme hlídací babičky a já pracuji často z domova, takže to problém nebyl.
Asi jsem po dnešním ránu předčasně pesimistická, ale máte taky někdo dítě, co nesnáší školku? Ona je nejmladší, sourozenci jsou puberťáci a jí prostě školková zábava připadá pro mimina, mladší děti nemá ráda, naopak miluje starší a těm se chce vyrovnat.
Já nevím, jak to ty 3 měsíce dáme.
Doma je holka šikovná, malovat začala později než její sourozenci, ale zase dobře počítá, díky youtube mluví anglicky téměř plynně, sportovně je hodně nadaná. Ale nesnáší cizí dospělé lidi, takže první kontakty s učitelkami jsou těžké.