Přidat odpověď
napíšu svoje zkušenosti:
- pokud bych měla tento problém zašla bych za doktorkou, vysvětlila a nechala si napsat omluvenku a nemusíš řešit žádné domácí vzdělávání
- moje dcery chodily taky jen na předškolní rok a bylo to znát, protože prostě věděly, že nemusí a tudíž dělaly cavyky. Spaní nikdy, i když mě by se někdy hodilo atd. - škola je povinná a dítě to cítí, že rodiče přesvědčit nelze tudíž nevyvádí.
- ad cizí dospěláci. Tady si přece jen myslím, že trénink (jakýkoliv) je důležitý. Dcery si vždy zvykly na svojí učitelku, ale běda jak byl supl, třeba při školce v přírodě nebo nemoci. Průser, dítě zhroucené. To se pak přenáší (někdy) i do školy. Učitelka třeba sedne, ale co tyhle "krajní" situace. U nás jedna příhoda. Jednou přišel do hodiny školník, něco si zakreslit u lavic. Na děti houknul, že nesmí smazat to co tam nakreslí. Moje dcera ten den vše musela dodělávat doma, protože se tak bála školníka, že odmítla pracovat. A taky zápis, tam bude muset, hned spolupracovat s pro ni úplně cizí paní, co když vás pošlou do PPP, tam taky sedí cizí člověk. Mluvte s dcerou hodně o těchto věcech, lidech. Ptej se jí na reakce těch lidí, jestli si myslí, že to bylo dobře atd.
Předchozí