adelaide,
vzpomínkový optimismus? Neboj, já mám paměť fakt dobrou.
Moje dítě nás jako batole kousalo, mlátilo a mělo problémy se spaním. A taky bylo dost neřízená střela, takže jsme se věčně potloukali po úrazové pohotovosti.
Možná to na tebe působilo zoufale, reálně to bylo spíš komický, nárazově opruz.
Zoufalé byly leda kecy exmanžela, že něco udělá/zařídí, aby následně neudělal ani prd.
Jestli mi někde najdeš příspěvěk o tom, jak jsem "nemohla odstavit tříletý dítě" nebo "nemohla někam odejít, protože se mi tříletý/pětiletý dítě věšelo na nohu", máš u mě flašku pravého šampusu.