Přidat odpověď
Kat,
napřed co nepomáhá: cyklit se v tom, neustále o tom mluvit, protože tím tomu dáváš sílu, násilně to potlačovat, stresovat se tím, že se stresuješ.
Co pomáhá, je (i) uvědomit si celou situaci z nadhledu, z metapozice, jakoby neutrálně sama sobě popsat, co se tam stalo, jaké pocity to v tobě vyvolalo, a (ii) situaci, resp. sebe a své pocity přijmout ("Kat, ti jsi teď rozčílená a to je úplně ok"). Pomáhá zázračně.
Předchozí