Tak za mě (po roce 2000) to takto doporučovaný bylo (tj. že to je pro to dítě přínos navíc, ne že se něco stane, když se to nepovede)

"Magdalena Paulová z porodnice v pražské Krči, zakladatelka Laktační ligy, mluví o tom, že občasné kojení je prospěšné do dvou let dítěte a plné kojení prvního půl roku. Mateřské mléko má totiž ideální složení a kojení v sobě navíc snoubí jídlo a psychické uklidnění."

Ale zase jiní odborníci měli na to jiný názor, takže opravdu asi jednoznačné "takto je to správně" neexistuje.

A Monty má asi částečně pravdu v tom, že je to hlavně na té matce, jak si to nastaví. Ty moje dva roky byly čistě na mně. Kdybych byla chtěla kojit kratší dobu, případně nemohla kojit vůbec, nic hroznýho by se nestalo.

Ale měla jsem pocit, že v diskusi se jedná o situace, kdy to stále ještě kojený dítě je v nějaký nepohodě a ta matka usoudí, že přidávat mu k tomu ještě odstavení by na něho bylo v danou chvíli moc.

Nebo je taky možný, že to dělá schválně, aby dítě nemuselo k otci.

Tohle by se muselo posuzovat opravdu individuálně. A asi to je strašně těžký, pokud těma lidma mlátěj rozvodový emoce (dělá to ta matka naschvál? nebo je to tak, že to tomu dítěti opravdu pomáhá a vzít mu to by byl trest hlavně pro něho)?