Při půjčení auta na Krétě jsem zažila trochu adrenalin. Našla jsem si nejlevnější půjčovnu přes internet, auto mi přivezli přímo k hotelu. Radostně jsem naložila 6 dvoulitrovek vody (aby bylo co pít, až budu následující dva týdny objevovat ostrov) a okamžitě vyrazila na obhlídku okolí. Obhlížela jsem to někde v horách, až začal vařit motor. Jenže v tom romantickém místě nebyl signál mobilu a černě zahalená obyvatelka jediného domu v dohledu přede mnou zdrhla.
Pomalu jsem dolévala vodu a sjížděla z hor. Zavolala jsem do půjčovny, načež nastal problém, Řek anglicky nechápal, co se děje. Naštěstí jsem s sebou měla řecko-český slovník, tak jsem mu zkoušela předčítat různá související slova. Chytil se na "vařit". Slíbil, že druhý den přijede a vše vyřeší. Přijel jiným autem, které mi dal místo zavařeného a pravil, "NECHÁPU, ŽE TO AUTO VAŘÍ, VŽDYCKY VAŘILO, ALE MY JSME HO PŘECE OPRAVILI"
Další dva týdny už to bylo v pohodě.

Při půjčení auta na Mykonosu jsme rovnou hlásili, že u sebe nemáme řidičák, bo jsme původně jezdit nechtěli, ale že nás tam nahnal náš domácí. ("Řidičák nepotřebujete, stačí, když ukážete moji vizitku.") Nebyl problém, auto půjčili okamžitě, byla v něm půlka nádrže, půlku zkontrolovali při vrácení.

Jindy zas na Krétě přišel na letišti k autu Bělorus, předváděl nám auto a zasněně vzpomínal na léta strávená v Milovicích. Díky tomu jsme z něj nakonec dostali i předem objednaný podsedák, který v autě ani jinde samozřejmě nebyl a podle Bělorusa nebyl ani potřeba.

Hezkou dovolenou