Ropucho, nepíšu, že sdělení informace je nebezpečné. Vykládání u vajíček o milujícím Kristu ale zas tak nevinné není.

U starších dětí nehrozí to, co u školkáčů, tedy že tu informaci podanou jim přiměřeným způsobem (tj. jako jednoduchý milý příběh prostý rozporů) během emočně pozitivního vítání jara pojmou jako impulz k víře v tohoto PB.

Nebojím se, že by učitelka v MŠ vnucovala víru, ale že by děti mohla poněkud nasměrovat. Ve věku tak raném, že ty historky podávané nikoli jako pohádku, ale jako možnost víry (dospělých) lidí, je mohou chytit. A ano, nepřeji si, aby je něco takového chytalo dříve, než z toho budou mít rozum.

K Velikonocům jako církevnímu svátku, který je i svátkem státním, není třeba vyprávět příběh (byť kraťoučký), a spojovat ho s mláďátky a probouzející se přírodu a (čokoládovými) vajíčky. Vždyť, jak jsi tuším i ty psala, jinde je to na podzim, nesouvisí to.

Nemám problém se zdůvodněním, proč se v pátek a v pondělí nemůže do školky: jsou Velikonoce, křesťanské svátky, křesťané to tu měli (mají) pod palcem, tak je v jejich svátky uzákoněno volno pro všechny.

A nemám ani problém s tím, že se celému období říká Velikonoce, a místo křížů a prázdných hrobů se kreslí zajíčci. Je to jako se neděli říká neděle, ačkoli se v ten den leccos dělá. Vliv křesťanství na kdeco, např. slovník, nepopírám. Však kolikrát napíšu bůhví nebo probůh, bohužel a bůhvíco. Neodkazuji tím samozřejmě na Boha, to je snad každému jasné.