Ohledně vnímání autenticity, historie, duchovnosti stavby si dovolím popsat zážitek z Japonska:
nacházela jsem se v buddhistickém chrámu, píšou říkají pyšní se "z 8. století" (Tódaidži), celý ze dřeva.
Monumentální stará stavba dýchající duchovnem (poznámka pro libika: asi tedy ne křesťanským), krásná, historická, úžasná... intenzivní pocit těch mnohých staletí vetknutých do dřeva, modliteb desítek generací...................
no a ptám se přítomného znalého mládence, jak to, že jim to nehoří, když to dřevo... a on na to "Ale hoří, ale hoří!
- vždycky to do(po)staví znovu. Nikdo neví, které trámy jsou skutečně původní a zda vůbec jaké."
Tož tak