taky jsem z toho v depresi.
prijde mi, ze nic nema cenu - kdyz neprisi a deje se, co se deje. priroda umira.

kdyz jdu do prirody, mam stejny pocity, jako by pred myma ocima chradnul nekdo mne blizky.

A pripaam si hrozne izolovane. hledam kazdou spriznnou dusi. a patram, jak s trimhle pocitem zit dal, kdyz vyhled na dalsi leta je desivej.

vcera jsme si nasla rozhovor s Miroslavem Trnkou (jeden z nevjetsich odborniku na scuho a dopady sucha) a prekvapilo me, jak pres to vsechno, co vi a cim se zabyva, je smirlivej a neztraci nadeji.