Milé ženy, jdu s kůží na trh, budu ráda za názor jiných lidí (teda možná, pokud to hned neschytám od některých nicků).

Jsem po 4 císařích a mám tlusté břicho s převisem, slovanská stehna a zadek, zbytek těla mám normálně štíhlý. Jsem ze sebe znechucena, upravila jsem si jídelníček, ale občas prostě potřebuju dobít baterky a sacharidy jím (a to pak sním celou čokoládu na posezení nebo si dám v jídelně pěknou porci knedlíků či těstovin). Ve 45 letech se při svých 165 cm pohybuji mezi 62-65 kg a obvodem břicha 90-97 cm.
Nikdy jsem nebyla sportovec, pohyb v jakékoli podobě kromě chůze mě nebaví, a teď na něj ani nemám sílu. Zkoušela jsem už různé možnosti cvičeni od skupinových po soukromého trenéra, ale bylo to pro mě trápení a po čase jsem to vždycky vzdala. Momentálně jsem sama se 4 dětmi (8-15), pracuji na velmi plný úvazek, z práce chodim kolem 18-19, a celkově se cítím dost vyšťavená, takže večer padám na ústa a není pro mě reálné namlouvat si, že vůbec někdy budu ochotna trávit své večery cvičením.

Kromě cvičení (které upřímně přiznávám, že nedám) vidím dvě možnosti - buď se smířím s tím, jak vypadám, nebo půjdu na nějakou operační záležitost, která mi s tím středem těla pomůže.

Letos hned na začátku léta mám možnost být 12 dní úplně sama bez dětí. Nabízí se možnost, že si někam zajedu na dovolenou, nebo že bych zkusila na tento termín směřovat nějaký ten zákrok (plastiku břicha?). Už jsem se k tomu rozhoupávala před lety, ale couvla jsem ze strachu, že bych mohla na tom stole zůstat, a co pak moje malé děti (a to jsem v tu dobu ještě byla vdaná). Teď jsem sama, a nerada bych zkazila dětem léto zprávou, že jim umřela máma, zvlášť když je to jen kvůli nějakému jejímu nepříjemnému pocitu z vlastního těla. A v létě bych pak samozřejmě asi fungovala v omezeném režimu, nevím, jestli 6 týdnů po operaci zvládnu s nimi chodit po žebříkách ve Slovenském ráji. Vůbec nemám odhad, jak by u mě probíhala rekonvalescence. Co čtu, tak někdo je Ok, jiný má komplikace. Navíc jsem měla celkovou narkozu pri drobném gynek. zákroku asi před měsícem, a nevím, jestli je dobrý nápad kumulovat víc narkoz v tak krátké době za sebou.

Co byste dělaly na mém místě:
1. Jely si odpočinout na dovolenou a dál se užíraly/pokusily se smířit s postavou a nemožností sehnat na sebe oblečení, ve kterém si připadáte hezká? Vím, že je to jenom tělo, mnohé ženy umí být spokojené i v mnohem objemnějších tvarech, a nemám se rouhat a dobrovolně chodit pod kudlu.
2. Nebo byste šly do rizika operace s vyhlídkou spokojenějšího osobního bytí a pocitu, že se pak nebudete stydět svléknout před případným novým partnerem (kterého vím, že nebudu hledat, dokud se nebudu sama sobě líbit)? Ale s rizikem pokaženého
léta ohledně možnosti byt k dispozici detem, nebo i něčím fatálnějším? A nebudu asi mít možnost mít někoho doma, kdo by se o mě po operaci postaral.

Odpočívat a čistit hlavu X zkusit si spravit své ženské sebevědomí. Potřebuji očividně oboje. Kam byste vy poslaly pro většinu z vás asi neznámou Festinu Lente?