no právě, co dělat, když... ten základ samozřejmě máme, děláme, umíme, protože je v naší kompetenci pomáhat.
ale když jde o cokoliv jinýho, když by měl nastoupit trest, vynucení si něčeho proti vůli děťátka, tak maximálně napíšeme poznámku, dáme úkol za trest ,který dát vlastně ani nesmíme, aby to nebyla diskriminace, dáme důtku, ze které si nikdo nic nedělá, dáme dvojku z chování, ze které si taky nikdo nic nedělá, teda snad osmáci a deváťáci v prvním pololetí, ve druhým už vůbec ne

co je to za donucovací prostředek, dát papír? kdyby byla možnost nechat dítko po škole, jako jsem byli občas my, mohlo by to stačit, třeba, ale papír? navíc rodiče naběhnou do školy, že teda dají děcko pryč, když jsme na něho takoví oškliví - no dobře, dají na jinou školu, a problém se jenom přesunul, jedni si oddechli, druhým se přitížilo, děcku to nepomohlo