Upravovat zákonem jen to, co je skutečně potřeba - ano. Čím méně zákonů, tím lépe - ne.

I společnosti s nepsaným právem průběžně přidávaly právní úpravy pro nový situace, dosud neupravený, ve kterejch nebylo jasný, jak se zachovat atd. Ano, měly předpisů podstatně míň, žily ale taky podstatně jednodušší život. I za komunistů bylo předpisů míň, protože i tehdy se žilo podstatně jednodušejc. Co je u nás, co se rozsahu předpisů týče, už od pádu komunismu zásadní problém, je častá novelizace. Prvotní příčinou byl novej, velmi snadnej způsob navrhování změn zákonů v Poslanecký sněmovně, zavedenej v dobrý víře neomezovat zákonodárnou iniciativu poslanců. Ovšem zvrhlo se to, a díky tomu se vytvořila zákonodárná kultura, v níž platí, že častý novelizace nevaděj, že jsou normální, a tahle kultura jede samospádem a bude se odbourávat ještě hodně dlouho.

Zákon je ze svý podstaty donucovací nástroj. Proto je obvykle spojenej se sankcí. Proto je v povaze zákonodárství, že se určitý skupiny snažej prostřednictvím zákonů přinutit ostatní členy společenství k přijetí určitejch norem chování. V primitivních společenstvích, čítajících řádově stovky až tisíce členů (v praxi ovšem omezeno na dospělý muže) bylo možný přijímat normy (zákony) konsensem, nebo rozhodně častěji, než u nás (u těch nejjednodušších bylo poměrně snadný se v případě nesouhlasu trhnout a vytvořit vlastní společenství, nebo se přidat k jinýmu, což umožnilo konsensus v původním společenství). V tak rozsáhlejch společenstvích, jako jsou státní, je konsensus výjimečnej a bejvá spojenej s výjimečnou situaci, jako je vnější ohrožení, mimořádně silnej společnej pozitivní zájem apod. Ani tehdy to ale nebejvá skutečnej konsensus, vždy budou nějaký nesouhlasící.

Proti regulacím, který se nám nelíběj, nepomůže podle mýho vyznávat zásadu "čím míň zákonů, tím líp," ale spíš ono "upravovat jen to, co je skutečně třeba," (tj. brát to konkrétně: A, B, C ano, D ne, E ano, ale jinak, F jen zčásti atd.), případně (a to velmi často) snažit se dávat najevo, že s nově zavedenou úpravou nebo její formou nesouhlasím, ať už prostřednictvím vhodnejch zástupců (stran, sdružení atd.), peticema a vůbec, prostě pokud některá skupina protlačila něco, co pokládám za pro mě zbytečně omezující, snažit se protlačit odvolání nebo změnu příslušný normy.