Přidat odpověď
Plán nemám, možnosti ano. Je otázka, zda bych je dokázala využít, jako důvod k ukončení mi nepřijde ani celkem běžné onkologické onemocnění, daleko víc mne straší různé neurologické stavy, kdy mi zůstane čilý duch v mrtvém těle (locked-in syndrom a podobné), což na smrt vlastně ani není. Nezdá se mi moc vhodné redukovat u nádorových onemocnění celou problematiku na "bolest", byť jde o významnou obtíž, prorůstání nádoru do různých orgánů a rozpad obličeje, nezastavitelné krvácení, střevní neprůchodnost se zvracením střevního obsahu není o nic lepší.
Co zvlášť nesnáším, je jakékoliv publikum a kdákající účast. Už jako dítě jsem měla raději odvoz do nemocnice a zapřísahala jsem matku, aby nešířila informace o mých obtížích po žádných tetičkách a babičkách. Část rodiny je stejná; že strýce v půlce noci odvezli do IKEMu a podstoupil trojnásobný bypass, jsme se dozvěděli, až když ho propustili do domácího ošetření. Byla bych proto ráda, aby odpůrci euthanasie vzali na vědomí podobně nastavené a neredukovali "zbytečnost" na dobré léčení bolesti a osamělé seniory.
Předchozí