Angrešte,

já si umím představit, že někdo blízký při pohledu na něčí nesnesitelné utrpení toho dotyčného, obrazně řečeno, zadusí polštářem a bude z hlediska svého svědomí naprosto v pohodě, ale mělo by to dle mě zůstat na takto individuální bázi svědomí (a rizika) toho jednotlivého člověka.

Měla bych strach z nějaké institucionalizace a veřejného pardonu, a to bez ohledu na to, co k tomu nějakej právník vymyslí (nepochybuji o tom, že chytrej a schopnej právník dokáže vymyslet velmi přesvědčivý argumenty).