Přidat odpověď
Slupko nevím, ale když se někdo ptá druhých na sebevražedné myšlenky a patrně je sám má, a uvažuje i o konkrétních metodách, připadá mi normální projevit zájem a účast. Kolikrát si pak lidé vyčítají, že si nevšimli sebevražedných tendencí a mohli udělat aspoň něco (neříkám, že by to nutně pomohlo, ale možná ano a dost pravděpodobně to neuškodí). Snad to není situace zakladatele, ale lépe se snažit zbytečně, než odignorovat vážnou situaci. A mám obavy, že se do té situace může dostat, znepokojila mě poznámka "prášky ještě nemám" nebo něco v tom smyslu, snad to nekomolím.
Předchozí