já jsem ve čtyřiceti zhubla na předsvatební (a předdětskou) váhu. Držela jsem to docela dlouho, ale teď jsem měla blbé dva roky (dvě operace, šílené rodinné průšvihy) a nabrala jsem plíživě zpět spoustu kilo... ale taky padesátka na krku, že...
Musím mít čas a podmínky na denní pohyb (těch 10 tisíc kroků) PLUS dvakrát týdně vydatnější cvičení (chodím lézt). Tyhle aktivity musí člověka bavit (tj. je potřeba najít sport, který člověka nabíjí, nikoliv ubíjí, který bude dělat s radostí a ne proto, že "musí" - a za který se nebude odměňovat sušenkama, že to vydržel).

Jídelníček upravit - vyházet bílé cukry (sladká pití, včetně džusů, sladkosti, pečivo - ale třeba i "ovocné" jogurty mají spoustu cukru, různé muesli a podobné sračky zrovna tak), jíst pokud možno hodně základních potravin. Spoustu zeleniny. Nebát se tuků - tím myslím dressingy na saláty, vajíčka, máslo, plnotučné mléčné produkty, ryby atd.

Dál je dobré se zamyslet nad tím, kdy jím ze zvyku a kdy jím proto, že mám hlad a potřebuju něco sníst. Mám dvoumetrového manžela a dva puberťáky, žerou všichni furt (puberťáci mají třicet kilo i s postelí) a já se musela naučit, že prostě nemusím jíst to, co oni, a tehdy, když oni. Např. když po tréninku do sebe naládují v osm večer hromadu řízků, tak se toho nemusím vůbec účastnit, nebo si klidně uzobávat svůj salát. A uvědomit si, že mi to nevadí, že kdybych si s nima dala ty řízky, tak mi akorát bude blbě.
Podobně když mám oběd v restauraci, tak tu teplou večeři fakt nepotřebuju, prostě v mém věku je ten metabolismus zpomalený a je dobré poslouchat, kdy se zaklapne záklopka, a když se zaklapne, tak jí "nepřežrat".