Nejdřív jsme si museli zvyknout, že naše holčička, šestnáctiletá si našla přítele. Pak začal jezdit do rodiny, na výlety, na víkendy. Hodný kluk, ne moc akční, ale byla s ním legrace, někdy jsme pro ně vařili my, někdy oni pro nás, pořád se u toho smáli. Oslavili spolu osmnáctiny, podporovali se při získání řidičáku.
Ptám se jestli přijede na víkend a dozvím se, my jsme se rozešli. Proč? Už nás to spolu nebavilo.
A mě překvapuje, že se s tím blbě srovnávám. Po těch třech letech jako by patřili k sobě, byl součástí našich životů a najednou je pryč, třeba ho ani neuvidím. Je to divné.
Bylo vám to někdy líto, že se vaše dítě rozešlo s partnerem? Mě to líto je.