Máme to také tak. Syn s dívkou od 13/14 let. Společný sport, fyzika,... Holka skvělá, chytrá, vtipná, možná méně akční než syn. Pak ji požádal o ruku, rok byl mimo naše město na koleji, druhak už bydleli spolu v podnájmu a oba studovali. Do toho přišla její vážná nemoc). Po vyléčení ( možná už i při léčbě) to začlo ve vztahu skripat až se s nim jednoho dne rozešla. Ještě tři měsíce spolu bydleli ( výpovědní lhůta z bytu), prý jsou pořad kamarádi. Podporuju syna, jak to jenom jde. Nechal VŠ (jaderku) nedokončenou, pracuje v kavárně a plánuje otevřít spolu se mnou vlastní (bez nej bych do toho nesla - jsem totiž prave těhotná). Po holce se mi stýská, už jsem se i těšila na svatbu. Je mi to líto, ale nedávám to na sobě znát. Snažím se to nijak neanalyzovat a brát to jako fakt. Je to holt život a hlavní je, ze holka je zdravá a ze syn už se s rozchodem srovnal. Přineslo to holt pozitivní a negativní. Říkám si, ze to tak asi mělo byt...
Sama zkušenost z rozchodu nemám - s mužem jsme od mých 16 let...