Letos v zimě jsme zastavili v kopci (dost prudkém - z jedné strany sráz) a začali nandávat řetězy. Najednou se auto rozjelo pozadu z toho kopce, v něm seděl vzadu starší syn. Mladší, který stál poblíž do něj skočil otevřenými dveřmi u spolujezdce, zatáhl ruční brzdu.. a nic, auto nabiralo rychlost a mířilo na strom. Já stála úplně tuhá a neschopná čehokoliv. Naštěstí ho manžel doběhl naskočil a zastavil - vysloveně na poslední chvíli na hraně příkopu. Ještě teď když si na to vzpomenu je mi špatně.