Neznámá, Evo, chápu, soucítím. Bohužel to znám, náš jeden excelentní v jedné oblasti, má na to přirozený nadání, nestojí ho to žádné úsilí, ale jak má něco dělat, děs, tudíž je na propadnutí z předmětu, který ho nudí. Mlátí to s ním strašně, teď se přidává i druhý syn, ten byl vždycky empatický, hodný, ale jak to otočí puberta? Nevím.
Nedávno jsem slyšela rozhovor s Krausem. Zkusím najít odkaz, jak ho nemusím, strašně mi to pomohlo.
Snažím se neztratit s ním kontakt, aby se nezatvrdil. Co by mi pomohlo, kdyby známky měl skvělé, ale vztah byl v háji? Takže jsem si zvolila prioritu, tou je dovést ho do dospělosti, nezničit vztah a nezabít ho.
moc jsem neporadila, vím...