Cesťák si dávat nemusí. Když jsem ještě byla ve školství a někam jsem děti brala, tak jsem spíš měla problém, jak dětem spytlíkovat jízdné. My ale jezdili třeba jen na půl dne, šlo o děti fyzicky postižené a děti z zvláštní školy. Někdo měl průkazku, kdo měl ZTP-P, si k sobě přibral jednoho spolužáka bez průkazky, část jsem uhradila z "černého fondu", který jsme tvořili ze sběru papíru a prodeje výrobků dětí (já vím, že je to kacířské, ale my třeba na Velikonoce napekli postavičky z kynutého těsta, já si odečetla náklady na suroviny, Energie platila škola, děti něco snědly a přebytky jsme rozprodali ostatním dětem. Z toho jsem pak platila jízdenky, když jsme jeli někam za město nebo na konci roku pár sladkostí na rozlučku. Bylo mi blbé žádat rodiče o pětikorunu. Třeba by to dali, ale bylo tam i hodně dětí ze sociálně slabších rodin, tak jsme je chtěla ušetřit školních požadavků, protože mně samé přišlo neustálé požadování školy tu na toaletní papíry,tu na mýdlo, Sirup do třídy... prostě přiblblé).

Ono stačilo, když školy organizovaly školní zájezdy do Anglie s výukou jazyka a měly dojem, že rodiče jsou dojná kráva, co zaplatí kdejaký výmysl. Důsledkem toho bylo, že těch dětí, které jely, bylo jen pár, navíc to organizovaly cestovky.