Evo vydrž ono se to zlepší.
To je jediné,čím tě můžu utěšit. Je mi jasné,že je to teď příšerné,ale jednou se to jako mávnutím kouzelného proutku zlepší.

Jedno období jsem měla pocit,že,když řeknu Á,tak syn musí říct B i kdyby nakrásně moc dobře věděl,že je to dvakrát podtržené Á.
Vyrostl z toho a v rámci svých parametrů funguje.
Děti mám dvě a jsou tak rozdílní,jak jen dva lidi mohou být. Zatímco u dcery jsem ani nestihla zaznamenat,že nějaká puberta je,tak u syna jsem si to fakt vyžrala do dna. Takže jediné,čím tě mohu utěšit je to,že v tom nejsi sama a,že i když se ti to teď nezdá,tak to dáš. Nejdůležitější je to,co už tu psala Hadice. Nevyhrotit to tak,aby se pokazil ten vztah mezi vámi. Snaž se udržet a vnutit mu,že je to tedy jeho odpovědnost. Myšleno ty školní výsledky a vztah třeba k jeho pokoji. Jestli se odmítne učit,tak následky venkoncem ponese hlavně on. Ty mu vytvoř podmínky a jestli je využije je jen jeho věc. Hodně pevných nervů.