pár psů, pár ježků, mrtvolu naštěstí žádnou, vlastně jednou - kančí hlavu v kališti. Manžel byl na cvičáku a já na procházce. Byla jsem v nějakém sedmém měsíci, zabloudila jsem a představovala jsem si, jak tam na mě od někud vyběhne superagresivní prase a já skončim jako ten kanec.
A taky jsem našla babiččino rádio - strávilo celou (vcelku na sníh bohatou) zimu na zahradě a po donesení, rozehřátí a usušení pořád hrálo.